Thérèse Raquin tichá marioneta, nebo emancipovaná heroina?

30. ledna 2016 v 2:37 | Shinsuke von Wonderland |  LITERÁRNÍ PITVA
,,Tereza vyrostla, spala v jedné posteli s Camillem a teta ji zahrnovala touž starostlivou péčí. Dívka měla železné zdraví, ale byla hýčkaná jako neduživé dítě, brala stejné léky jako její bratranec, žila ve vytopené ložnici, v níž polehával malý pacient. Celé hodiny sedávala schoulená u ohně, zamyšleně hleděla do plamenů, ani nesklopila oči. Vinou tohoto života rekonvalescentky, k němuž byla donucena, se stáhla do sebe; zvykla si mluvit potichu, chodila bezhlučně, sedávala mlčky a nehybně na židli s otevřenýma očima, její pohled se však na nic neupínal."


Bezpochyby se na postavu Terezy Raquinové můžeme dívat jako na pasivní nástroj plný sebeodříkání a ochoty. Už od prvního vstupu této postavy do děje, se nám zobrazuje její determinační úděl. Osud dívky se zdá beznadějný; život ji nepřináší žádnou radost, jen jím bezmyšlenkovitě proplouvá. Rád bych řekl, že postava alespoň slabě doufá v nějakou naději, možná zde byly kdysi nějaké sny, ano byly - všechny se však rozplynuly pod rouškou stereotypu. Tereza je dokonalým příkladem osoby, která se nachází v prostředí mrtvých. Skoro jakoby ona a její rodina podstupovali cestu do údolí stínu, vedeni Cháronem přes řeku Styx. Dívka je nepovažuje za živé bytosti, ani za lidi. Jejich názory, inteligence, chování, vzhled - to vše ji ubijí a jediný způsob, jak se s tím dokáže vyrovnat je ten, že podstoupí cestu k umrtvení veškerých svých emocí. Nemá zapotřebí projevovat jakoukoliv radost, či smutek. Nikdy nepodléhá záchvěvům vášně a nadšení. Laxně se pohybuje den co den po tomto fixně naturialistickém světě a nedoufá v jakoukoliv spásu.

,,Tereza zatím nepronesla ani slovo, jen se dívala na příchozího. Dosud nikdy neviděla muže. Veliky, silný Laurent se svěžím obličejem ji udivoval. Pozorovala s jistým obdivem jeho nízké čelo obrostlé hrubou černou kšticí, plné tváře, rudé rty, pravidelnou tvář bujné krevnaté krásy."

Do jejího života však vstoupí muž, první muž, kterého uznává. Shodou okolností ho k nim domu přivede její manžel Camille, protože se jedná o jeho kamaráda z dětství a nynějšího kolegu z práce. Její teta a tchýně si ho spolu s jejím manželem hřejou na hrudi jako zmiji, než vstanou tváří tvář nečekanému osudu. Poprvé Tereza projevuje jakékoliv emoce, něco se v její duši pozvolna otvírá a vypouští vášeň. Skoro jako Karenina při prvním shledání s Vronským. Avšak ve vášni Anny Kareniny a Terezy Raquinové je markantní rozdíl, nemají skoro nic společného, kromě psané a zvučné podoby tohoto slova. Tereza je skutečně schopna vášně, spolu s Laurentem se svrhli do hlubin cizoložství a denně se oddávali na pospas milostným hrátkám. To co je pojí není láska, jen jakási živočišná touha po druhém pohlaví.


Alea iacta est, není třeba nadále rozbalovat pokračování jejich románku. Tak dlouho spolu obcovali, až došel den, kdy s tím museli skončit. Jejich největší překážkou byl Terezy manžel, tak se ho po společných domluvách její alfa samec za její přítomnosti zbavil a nadějně doufali, že je v budoucnu navždy spojí svazek manželský. Po svatbě se dostávají do střetu se svým hříchem, a po dlouhé estrádě jejich vzájemného násili a hrubosti spáchají dvojitou sebevraždu.

Tereza se skutečně postupně stala ženou, která překonala jakékoliv zábrany. Dokázala se chovat jako bohém a popíjet absint, ale vzápětí se chvilkami probouzela její řádná povaha, která chtěla mít nad vším kontrolu. Nyní už aktivně jednala, začala revoltovat proti svému osudu, avšak pozdě. Její otupěné emoce ji dokázaly donutit k přihlížení vraždy, tolik potřebovala znovu cítit naplňující vášeň, která přicházela vždy ve chvíli jejich vzájemného sexu. V době kdy ještě její manžel žil, byla hrdá na to, že je smilnice, kdyby mohla, tak by to rozkřikovala po okolí. Bylo to dáno tím, že to byla první věc, kterou udělala po své vůli? Konečně měla něco v moci, něco o čem rozhodovala ona sama. Vše završila tím, že si pro sex dokázala dojít za Laurentem do jeho podkroví i sama. Ona, která nevycházela nikdy ven. Neměla důvod, nic ji tam nečekalo.

Tato žena v sobě měla skutečně obě povahy, zpočátku se zdála býti krotká a poddajná. Ale život ji do cesty postavil nečekaný zvrat, který v ní probudil, alespoň z části lidskou touhu. Dokázala se po nějaký čas sama plně postavit osudu, který ji přinesl trest za jejich krvavý hřích. Dlouho vzdorovala a docházela k různým variacím, které lidský život může nabídnout. Je opravdu trestu absurdní, že umírá jako umlčená děva o Laurentův zjizvený krk. Ticho, které ji pronásledovalo po většinu života, se stane i symbolem její smrti.


ZOLA, Émile. Tereza Raquinová. Praha: Euromedia Group, k.s - Odeon, 2014. 224s.

Anonym. Pictures of Thérèse Raquin [ONLINE].
[cit. 30. 1. 16]. URL: <http://movieposters.2038.net/>

Anonym. Thérèse Raquin by Émile Zola [ONLINE].
[cit. 30. 1. 16]. URL: <http://www.goodreads.com/>
 


Anketa

Číst nebo být čten?

Číst.
Být čten.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.