Veta

27. května 2015 v 18:16 | Klávesnice na obrazovce |  OKNO DO AUTOROVY POEZIE
Jehož ruce, nesoucí břemena sílu.
Paralelita srdce, které opouští svou tíhu.
Pomalu zvedl své paže, ukázal světu, že není ničeho.
Ničeho, čeho by litoval.

Hadi, prokluzujíce skrze břicho viníka.
Uznali, že existuje jed mocnější než
ve vacích zbojníka.

Já jsem ten, který vše pozoroval z dálky.
Já jsem ten, jenž měl být odsouzen taky.
Kdo by však věřil, obličeji mému.
Když jej provází něha, rozkošného lemu.

Svět bez řádu, a přesto existuje právo.
Naše polis uvnitř nás, nastolila vestfál zas.

Řidme se jim a budeme živi.
Žijící mrtvoly, hnijící zaživa.
Obklopeni kousky duše,
kterou spředla Arachne sama.

Ohlédnu se za sebe a vidím v očích
osouzence jen smutek, tíhu a klam.
Vidím v něm vlastní skutky,
oči, které krvácejí, a přesto se smějí k Vám.
 


Anketa

Číst nebo být čten?

Číst.
Být čten.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.