Alegorické duny

10. března 2015 v 19:09 | Nespecifikovatelná duše |  OKNO DO AUTOROVY POEZIE
Slunečním jasem a kouskem vzpoury,
vyznačuje se boj po záři z touhy.
Zde, kde jest místo záludné,
poznali předci znající nebe podivné.

Bůh Apollon hold dává,
zvěrstvou souží, marná sláva.
Plazi, hlodavci i pavoukovci,
svá útočiště opouští bez pomoci.

Široké lány nekonečnosti,
se projevují směle i bez žádosti.
A při sebemenším poryvu,
se najde vítr hrající na okarínu.

Zádumčivě na nás hledí,
ten temný anděl z pološeří.
Našel se snad někdo z nás,
kdo by přijal takovou zář?

Sem tam svítí maják nadějný,
sloužící pro poutníky zvěrný.
Tato zrada mračna spřádá,
matku Iluze nepostrádá.

Velkou daň na cestách zdejších,
sebere si kousek zvenčí.
Aquarius totiž není náš,
zdejší průvodce na cestách.

A když vůdce půjde spát,
není radno zde postávat.
Přikryje krajinu bezesnou,
za stranu slunce zlověstnou.
 


Anketa

Číst nebo být čten?

Číst.
Být čten.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.