Emoční záležitosti a jejich dopad.

29. července 2013 v 14:02 | Shinsuke von Wonderland |  TÉMATA
Příjde Vám někdy někdo až příliš emočně založený a nebo lidově řečeno ,,ubrečený"? Říkáte si, že všechno prožívá až moc vážné, že nedokáže používat nadhled nad danou věcí? Možná, že takovým lidem i Vy příjdete jako hotový necita, ale každá lidská bytost dokáže špatně snášet bolest a každý má k ní individuální přístup, ač se leckdy s jinými lidmi hluboce ztotožňujeme...
Každá lidská bytost by měla znát sílu svých emocí a zda je dokáže v pravé chvíli dostatečně ovládnout. Neříkám, že je správné emoce ovládat a nebo naopak je nechávat spontánně vyjít na povrch. Zásadní roli rozhodně hraje pohlaví, které ženám díky častějšímu kolísání progesteronu a estrogenu (hormony) dodává v určitých chvílích citlivější nálady. U mužů k tak rychlým výkyvům povětšině nedochází a tudíž vidíme hlavní rozdíl ohledně emocí mezi těmito dvěma pohlavími. Ale stále, jak muž, tak žena jsou oba lidské bytosti a mohou cítit ve stejné míře smutek, lásku, nenávist a mnoho dalších emočních projevů. Myslím, že v každém připadě hraje také dost roli specifičnost a záleží zrovna na dané situaci. Rozhodně, ale rozhoduje v těchto situacích, také dost o vlastnostech člověka, který v dané chvíli ty chvíle prožívá. Abych to trochu upřesnil, co přesně myslím, tak vložím do následujících vět příklad sebe samého. I u těch nejhorších chvílích, kterými jsem si prošel jsem před lidmi nedokázal vyprodukovat pláč, cítil jsem se, jako bych chtěl plakat, ale nedokázal jsem se kvůli okolnostem k tomu donutit, mnohdy to bývá více nepříjemnější než, když začnete bezdůvodně plakat. Můžu říct, že k emocím se přidává ještě frustrace a to člověka přivádí k totálnímu šílenství. Samozřejmě, jak jsem na začátku zdůrazňoval, tak u každého příznaky mohou být individuální. Otevřenému člověku nedělá problém brečet na veřejnosti, ačkoliv je to třeba kluk i přesto, že se za to stydí, tak zastavit to nedokáže. Zde se nesnažím tvrdit, že když brečí chlap, že je to něco špatného. Naopak názor, který zastává domění, že ,,pravý chlap nikdy nebrečí," mi příjde tupý. Sice si můžeme říct, že chlap je už od přírody stavěn, aby toho vydržel víc než žena (Nyní mě feministky rozsápou), ale beru jen v ohledu na chemické reakce, které v u odlišných pohlaví probíhají. Samozřejmě vím, že leckdy toho ženy vydrží víc než chlapy a není toho pomálu.
Nyní jsme se, ale nějak dlouho zastavili u tématu pláč, ale máme otevřenější sortiment emocí. Láska, přátelství, nenávist, nepřátelství, závist, žárlivost, pohrdání, odpor, bolest, únava, hlad, žízeň, pohlavní pud,... To vše tvoří lidskou bytost a lidé to prožívají dennodenně. Emoce se nedají naučit, ale v proběhu života osvojit. Některé u nás probíhají na vyšší úrovni a naopak některé si potlačujeme nízko, ale všechny, tam někde jsou ač třeba jen v minimálním množství. Smích prý léčí, ale kde najdeme důkazy, že člověk, který se celý život směje se dožije déle než nějaký bručoun? Je sice pravda, že duševní stav ovlivnuje z vélké části, ten fyzický. Člověk by nevěřil do jaké hloubky vaše duše ovlivní vaše tělo. Já sám osobně jsem toho svědkem, ale to zase někdy jindy u jiného tématu.
Je těžké se vcítit do kůže druhého člověka, ale přesto existují empatičtí lidé, kteří to dokáží. Některým lidem pomáhá, když vědí, že je někdo, kdo chápe jejich pocity a nejsou v tom sami, ale někteří zase rádi zůstavají nepochopeni. Být nepochopen znamená, že nikdo nedokáže proniknout do vašeho nitra a cítíte se z větší části neohrožen. Jste sám a není tu nikdo, kdo by Vás ohrozil svými emocemi, aby jste později nemusel litovat, že jste ho nechal nahlídnout do vašeho soukromí. Ani u tohoto případu Vám nepovím, co je správné, protože každý člověk si musí udělat svůj obraz sám. A vůbec, kdo má právo říkat, co je a není správné?
Věcí, které nás nutí k emočním pochodům může být nespočetně mnoho. Já osobně, kdybych měl jmenovat jednu věc, která mě dokáže zaručeně rozplakat, tak je to anime. Je občas smutné, že chytám větší lítost nad postavičkami z anime než nad událostmi v reálném životě, ale občas si říkám, že to možná působí jen jako katalyzátor mezi emocema, které se ve mě za dlouhou dobu nahromadí a konečně výjdou ven...Poté také rozhodně ve velké míře dokáže moje emoce krotit hudba, která v mém životě hraje bezkonkurenčně velkou roli.

A nyní závěrečné otázky...
Jak se sami vypořádáváte se svými emocemi? Jsou určité věci, které Vás dokáží uklidnit a nebo si často příjdete v beznadějných kruzích?
 


Komentáře

1 * Jméno: * Jméno: | 30. července 2013 v 8:00 | Reagovat

Jako obvykle, když si čtu tvé myšlenky tak se mi některé z nich velmi zamlouvají a s některými se dokážu ztotožnit.

Jak se sami vypořádáváte se svými emocemi?

Přemýšlím. (A proto se mě potom ostatní ptají, co mi je, že se tak tvářím.)
Něco napíšu.. vždyť víš.

Jsou určité věci, které Vás dokáží uklidnit a nebo si často příjdete v beznadějných kruzích?

Když jsem sama a můžu si zakřičet a zamlátit do věcí, abych uvolnila tu frustraci aniž by o tom někdo věděl.
Hudba.
Občas.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.