Rychlejší než-li osud

10. května 2013 v 16:53 | Shinsuke von Wonderland |  KOUSKY PERGAMENU
Kolem volného prostranství se mihotaly sluneční paprsky, až do té doby, než celou mýtinku prosvětlily. Postupné osvětlování však nebránilo ptáčkům poletovat skrz lehké závany větru už od brzkého rána. Jarní atmosféra přispěla k tomu, že mezi osazenstvem vzrůstaly náznaky zpěvu. Všechno se zdálo klidné a bezproblémové, přípravy potravy probíhaly stejným způsobem, jako kterýkoliv jiný den. Sotva slunce proběhlo zenitem a všem došlo, že dnešní den nebude stejný jako vždy. Vzduchem proletělo, co si velmi rychlého a ostatní to sotva očkama zvládli postřehnout. Zvědavý vrabec si slétl trochu blíže, aby se mohl podívat na nově přicházejícího hosta, ale nebylo to z důvodu uvítání, nýbrž lehká zvídavost.
Při jejich přistání na nejnižším keříku poblíž, se rozpoutal rozhovor. ,,Co tě sem přivádí?" zněla první slova vrabce na neznámou bytost. ,,Osud," odvětil mu prazvláštně zbarvený pták. ,,Nějak nechápu o čem to hovoříš," naléhal na svém vrabec poněkud vystrašeně : ,,Je zde něco, kvůli čemu k nám přilétáš?" Cizák se na chvíli zamyslel a odpověděl : ,,Nic konkrétního, ale není to tak, že bych zde byl z vlastní vůle." ,,V tom případě, zde je už plno a to platí i pro nového přistěhovalce nevyjímaje." ,,Nemáte zrovna vybrané chování," rýpl si trochu ptáček do vrabce. ,,To říká jinoch, který ani nezná svůj důvod bytí," odpověděl drze vrabec a nechal ptáčka na pospas osudu. Ten však nehodlal někam odlétat, protože už byl unaven z toho věčného utíkání a navíc se potřeboval na chvíli usadit, aby si konečně promyslel svoje další kroky. Nevěděl, kde je a ani jestli se někdy vrátí do své rodné domoviny, ačkoliv byl hrozně daleko a dlouho pryč, tak statečně bojoval se svým osudem. Nikdo vás nepřipraví na to jak se chovat na místě, na kterém jste nikdy nebyli a jelikož neznal místní oblast, tak ani nevěděl, zda si zde dokáže dále shánět potravu a vodu. Pomalu odskákal po větevkách až k té nejspodnější, kde seskočil odhodlaně na zem a vydal se hledat nějaký ten drobný hmyz, který by mohl vyměnit za svoje nektarové pochoutky. Snědl pár drobných broučků, které sotva zasytili jeho touhu po jídle a už se k němu snášelo z nebe hejno kosáků. ,,Je krásné, že jsi si tu tak zabydlil hošane, ale myslím, že vrabec tě už upozornil, že zde už není dost místa pro další hladový krk a zvláště, tak nápadný jako jsi ty, vždyť ty jsi hotové lákadlo pro dravce a šelmy a s nimi nechceme mít nic společného," poukázal na jeho vzhled kos. ,,Kdyby jste se víc věnovali vlastním problémům, tak jako se staráte o mě, tak byste udělali lépe," odvětil ptáček. ,,Ale to děláme, ty jsi přesně náš problém," zapískal s kuráží kosák. ,,Jestli se co nejrychleji odtuď nevypakuješ, tak to nemusí dopadnout dobře," odpověděl kos a odletěl i se svým hejnem kumpánů. Ptáček se lehce rozesmutnil, ale rozhodl se, že nebude dál pokoušet své štěstí a vydal se na další cestu. Už cestuje nějakých pár dnů bez přestávky a začíná být opravdu unavený.
Vzlétl pomalu do vzduchu a pokračoval ve své cestě. Chvílemi foukal silný vítr a někdy zase zalezlo slunce za mraky a začalo lehce poprchávat, v těch chvílích se krčil v korunách neznámých stromů a doufal, že to brzy přejde. Nevěděl kolik přesně dní je na cestách, ale došlo mu, že musel už urazit pořádný kus cesty. Chvilkami se jeho myšlenky vracely ke vzpomínkám na jeho odloučení. Byl sotva malé ptáče, když kvůli napadení predátorským hadem musel vyletět z hnízda dřív, než byl sám schopen perfektního letu a kvůli svým malým dosavadním dovednostem sletěl přímo na zem. Slet dopadl v pořádku a naštěstí na zemi bylo v tu chvíli bezpečno, ale nezvládl se dostat zpět, a při čekání na návrat své matky se pokoušel vyletět vzhůru, ale bezúspěšně. Zrovna jako shodou náhod šli okolo lidé a on se bohužel nestihl v tom všem zmatku schovat a byl lapen dřív, než se o něco pokusil. Lidé si jej vzali s úmyslem, že mu poskytnou nový domov a budou mít památku na rodinné radovánky na dovolené, ale nenapadlo je, že tímto pro ně snadným činem, zničí malému ptáčkovi sny na svobodný život v rodné krajině. Netrvalo dlouho a naskytla se mu možnost útěku, ale bohužel už se nenacházel ve stejném okolí ba ani ne na stejném kontinentu. Svět byl pro něho jedním velkým tajemstvím a cítil se tak slabý a sám. Pomalu pokračoval ve svém bezmyšlenkovitém letu a málem by si ani nevšiml, že se průtrž mračen na tomto místě obzvlášť zvýšila. Snesl se trochu níže a přistál na nejbližším stromě. Hlad jej zase dostal, a tak se rozhodl vyhledat útočiště na zemi dříve, než jej dostihne blížící se bouře. Hledal v travnatém porostu toulající se hmyz a nějak zapomněl na ostražitosti a nevšiml si nenápadně plížícího se rysa. Pomalu se zaobíral svoji ulovenou kořistí a nevšiml si stínu, který zpoza stromu vyčuhoval. Rys se připravoval k útoku a už natahoval všechny své svaly k případnému skoku, ale v tu chvíli se na něj snesl z nebe dravec a začal ho klobat svým ostrým zobákem přímo do rysovy vychytralé hlavy. Ptáček se celé té akce lekl, nečekal tu rysa ani dravce. Rys se po útoku raději vzdal a vyběhl odlišným směrem pryč, zatímco dravec se blížil houpajícími kroky směrem k ptáčkovi. Silnější vyhrál a nyní si přebere svou kořist, pomyslel si cestovatel. Věděl, že nemá šanci před dravcem utéct, a tak nepodnikl žádné únikové manévry. Jen tak klidně stál a čelil dál svému osudu. Dravec si ho změřil očima a pousmál se: ,,Ty jsi mi, ale odvážlivec, nejdřív si tu čechráš peříčka s rysem za zády a teď se nezalekneš ani mého ostrého zobáku." Ptáček nevěděl co na to říct, necítil se jako odvážlivec, ale jako zbabělec, který už vzdal souboj se životem. ,,Neumíš snad mluvit holátko?" vyzval ho dravec. ,,Umím, ale vaše přítomnost mi sebrala slova z jazyka," odvětil ptáček. ,,Ještě, aby taky ne," zaskřehotal dravec: " Nejsem jen tak někdo, jsem místní obávaná hrozba, ale ty mi tu přijdeš jako pěkný cizák, nemám-li pravdu?" zeptal se. Ptáček mu vypověděl svůj příběh, který dravce donutil vydat jen další posměšnou poznámku : ,,Vypadá to, že jsem tě přecenil hochu, ale nevadí, tvůj život, který jsem ti nyní daroval, můžeš použít k lepším věcem než je sebelítost." Ptáček se pomalu zamyslel a došlo mu, že jeho srovnání se svým vlastním osudem byla ta největší hloupost, kterou učinil. Nesmí přestat doufat ve velké věci, které může stále dokázat. I, kdyby měl darovat celý svůj život k hledání své rodné domoviny, tak se nesmí vzdát. Zde ve chvíli, kdy překonal samozřejmosti potravního řetězce a dostal se tak dál za svoje vrstevníky, si konečně uvědomil svůj cíl. ,,Kdo říkal, že se koupu v sebelítosti, ty nafoukaný opeřenče," vytáhl odhodlaně ptáček odpověď. ,,Já věděl, že jsem neodevzdal část své hrdosti dravce bezvýznamně," zamrkal dravec a nechal ptáčkovi volnou cestu směrem k obloze. Ptáček se sebral a vzlétl směrem k blankytně modré obloze, která vystřídala zatažené mračna a nabral přesně takovou rychlost jakou se kolibříci pyšní.
Nesmí nechat toto odhodlání zemřít, protože dravec mu daroval více, než jen svoji hrdost.
 


Komentáře

1 Inkognito M Inkognito M | 13. května 2013 v 22:49 | Reagovat

Aaa, to bylo pekne. :) Sice jsem v jednu chvili mela strach, ze se mu neco zleho stane, ale jsem rada jaks to zakoncil, citim z toho dost pozitivni poselstvi a zaroven povzbuzeni, ktere se muze kdekomu hodit. Fakt krasne. :3

2 Shinsuke von Wonderland Shinsuke von Wonderland | Web | 13. května 2013 v 23:11 | Reagovat

Já jsem také rád, že jsem se rozhodl k tomuto konci, protože myslím, že si to ptáček zasloužil :)
Původně byl námět o trošku jiný, ale jsem spokojenější s tímto koncem... jsem za kolibříka tak trochu rád :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.