Nejproblematičtější osobitost

20. ledna 2013 v 0:23 | Shinsuke von Wonderland |  KOUSKY PERGAMENU
Jediná věc, která mě k tomuto neracionálnímu činu vedla, bylo zřejmě selhání mého psychického stavu. Lékaři uvádí, že v předešlých letech jsem neprošel žádnými psychickými problémy a nikdy jsem nevykazoval ani žádné negativní známky chování v tomto směru. Doktor nedokáže vidět do lidské duše a tudíž soudí jen podle věcí, které mu naservírujete přímo pod nos.
Vždy jsem věděl, že je mé psychické myšlení odlišné od ostatních. Možná jsem se i často kvůli tomu považoval za něco více než většina. Pokuď jste si povšimli mé poslední narcistické narážky, tak je vám jasné, že musím být člověk plný sevevědomí a odhodlání. Vždy tomu však, ale tak nebylo, můj ojedinělý styl myšlení, který mi přišlo, že není možné obyčejným smrtelníkem prokouknout mi ukazoval všechny mé slabé stránky, u kterých jsem pozvnával své chyby i bez poukazování od ostatních. Postupem času jsem se skamarádil se svým myšlením a začal ho podporovat zvyšováním svého sebevědomí. Jsem vážně tak úžasný jak si myslím? Jsou opravdu mé myšlenky na takové úrovni, že předčí ostatní? Možná jsem jen tak trochu blázen, akorát narozdíl od nich to o sobě vím. Kdybych se měl podívat do minulosti a shrnout všechny zkušenosti, které jsem postupem času získal z pozorování sociálních skupin, při čemž mi došlo, jak je lidská bytost snadno ovladatelná a naivní. Jedna z největších chyb člověk je, že soudí očima, i když se tomu snaží někteří vyhnout a vymluvit z toho, že to nedělají tak si lžou jen sami sobě. Kdybych zde měl vyjmenovat všechny chyby, kterýmiž je lidská bytost obdařena, tak bychom tu strávili nespočet dní.
Ale nyní jsme tu kvůli jiné záležitosti, a tím je odklizení lidského těla. Leží tu předemnou zcela ztuhlá a krví potříštěná mrtvola. Nevím, proč bych jí měl odklízet, a tím vlastně zahlazovat stopy mého údajně neracionálního činu, kterého jsem se dopustil. Pomalu jsem šáhl do kapsy a vytáhl menší revolvér a namířil s ním směrem k oknu a stiskl spoušť. Venku se automaticky spustil vlna paniky a lidi se začali rozbíhat směrem pryč, aby nezanikl ani jeden z jejich bezcenných životů. Pomalu jsem přešel k nejbližší sedačce a posadil se čekajíc na příjezd policie. Neuběhla ani čtvrt hodina a dočkal jsem se očekávaného osudu.
 


Komentáře

1 miya saito miya saito | Web | 26. ledna 2013 v 20:03 | Reagovat

Krásne... páči sa mi ako si poznamenal, že človek v skupine je ovladatelný a naivný. Je to pravda. Je zaujímavé všímať si ako skupina mení človeka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.