Tragický osud Sapfó

16. února 2012 v 19:52 | Shinsuke |  KOUSKY PERGAMENU
Dnešní povídka bude trošku speciální, je to první povídka, do které jsem obsadil osobnost z historie. Přesněji je to o slavné básniřce Sapfó z ostrova Lesbos. Tento ostrov se nachází v Řecku a dodnes přitahuje dívky s homosexuální orientací, protože podle legend Sapfó podporovala lásku mezi ženami, ale jestli ona sama byla této orientace se neví, protože ve svém životě měla i dceru s Alcaceusem. Podle informací je zanechala na Sicílii. Píši to zde proto, abych objasnil důvod, proč jsem její sídlo umístil k pobřeží směrem na Sicílii. Pár fragmentů v povídce je tedy pravdivých, ale většina z nich je jen spleť mé imaginace.
~
Na ostrov zrovna dopadaly poslední paprsky slunce, když mladá dívka běžela k nádhernému sídlu na druhém konci ostrova. Sídlo, které bylo omýváno vlnami Egejského moře patřilo ženě jménem Sapfó, bylo natočeno směrem na Sicílii odkud se Sapfó před nějakou dobou vrátila. Avšak zde trávila jen část svého volného času, protože měla často napilno. Mimo pobřežního sídla také vlastnila zdejší internátní školu pro dívky, která byla vrcholem její pýchy. Učila zde dívky smyslům poezie, hudby, tanci a dobrým mravům, ale hlavně, aby se k sobě chovaly vždy s láskou a nenechaly si do svého srdce pustit nenávist.

Když se dívka konečně dostala k hlavní bráně sídla, tak už slunce zcela zapadlo. Začala plnou silou bušit do vrat. ,,Paní Sapfó, paní Sapfó máte zde další zprávu od Faona, od toho mužského, který navštěvuje náš ostrov". Po chvilce se brána otevřela a vyšla z ní žena s mahagonově hnědými vlasy, které jí sahaly až po pas. Její pleť byla od slunečních paprsků opálena do hněda, krásně s ní ladily její hnědé oči. Byla oblečena do lehkých bílých šatů, které nasvědčovaly tomu, že se již chystala ke spánku. ,,To už se již vrátil?" vyšla první slova z jejich úst. ,,Ano má paní, okolo odpoledne připlul i se svojí lodí ke zdejšímu přístavu a požádal mne o doručení tohoto dopisu," dořekla dívka a podala Sapfó maličký kousek papyru. ,,Děkuji Lilian, podle tvého zrychleného tlukotu srdce soudím, že jsi celou cestu běžela, to opravdu nebylo třeba." ,,Ale…, myslela jsem, že vám tato zpráva udělá radost, takže jsem Vám ji chtěla říct ještě dnes," řekla s unaveným úsměvem dívenka. ,,Udělám pro Vás cokoliv, co vás učiní šťastnou, tak jedině Vám mohu poděkovat, za vše co pro nás děláte." ,,Není třeba děkovat, stačí když vidím jaké vychované dámy z vás rostou a to mi jako poděkování stačí," řekla Sapfó a pohladila Lilian po jejích andělských vlasech. Lilian byla mezi dívkami svými vlasy zcela výstřední, také byla velkou oblíbenkyní slečny Sapfó, díky své oddanosti. Její oči byly průzračně modré jako samotná hladina oceánu a hodnější dívku bychom v okolí nenašli. To ,že byla odlišná neměnilo nic na chování ostatních dívek k ní. Všechny měly svoji životní minulost, kde žily než přišly do školy a tak věděly, že chovat se k jiné osobě zle jen kvůli tomu, že není jako ostatní není správné. ,,Dobře Lilian, myslím že je čas jít spát, dneska přespíš u mě a zítra ráno mě doprovodíš do města, podle znění dopisu se chce Faon setkat již v ranní hodinu v přístavu a říci mi důležité informace". ,,Ale slečno, cesta není tak dlouhá, nemůžu vás obtěžovat a spát u Vás." ,,Myslím, že tvoje učitelka etiky jsem zde já a nesluší se, odporovat na moji prosbu." ,,Prosbu? Když to míníte takto, tak asi bude v pořádku, když zde přečkám noc, děkuji Vám mnohokrát paní Sapfó," řekla Lilian a uklonila se. ,,Žádné uklánění a už pojď dovnitř, začíná klesat teplota a nechceme přeci, abys nám nastydla," popohnala Sapfó Lilian dovnitř.

Vnitřek sídla byl nádherný, všechny místnosti byly propojeny, jen na jednu místnost, která zřejmě byla určena k přespávání a byla natočena okny na širé moře. Lilian byla v sídle již několikrát, ale vždy nevycházela z údivu z krásy tohoto místa. Pro ní osobně nejvíce utvářela bolest polička s dopisy od Faona, Lilian mužům nevěřila, ale jelikož tohoto muže měla Sapfó ráda, možná i milovala, tak to byl jediný muž, kterého kdy akceptovala. I když jí to působilo velikou bolest, tak štěstí její milované bylo přednější, než nenávist, kterou se z nich paní Sapfó snažila dennodenně dostat. ,,Můžeš přespat v mé posteli Lilian, já si ustelu na zemi," oznámila Lilian Sapfó. ,,Ale paní…" ,,Pro dnešek bylo těch ALE myslím dost" řekla odhodlaně Sapfó.

Konečně zhasly všechny svíčky v pokoji a obě byly připravené usnout, pokoj byl osvětlen jen měsíčním světlem, které dneska obzvlášť zářilo. Sapfó se pomalu zavíraly víčka a nechávala se unést myšlenkami a sněním. Možná, že po zítřejším shledání s Faonem napíše novou báseň. Novou báseň o tom jak dokáže být láska nádherná a dokáže tak předat další informace svým dívkám. Když se její víčka konečně zavřela tak usnula a oddávala se svému snění. Mezitím, ale netušila, že Lilian ani zdaleka nespí. Když slyšela, že už Sapfó konečně usnula tak vylezla z postele a postavila se do venkovní záře širokého okna a pohlédla na krásné moře a měsíc. Musí být důvod proč paní Sapfó se rozhodla bydlet zrovna na tomto místě, mohla bydlet ve městě s ostatníma, ale ona si i přes to, že tu je dál od civilizace, vybrala toto místo. Jednou, když se jí zeptala tak jí odpověděla, že toto místo je otočeno směrem na Sicílii, kde zanechala někoho jí velmi blízkého. Lilian moc o její minulosti nevěděla, věděla jen, že za určitých okolností se musela Sapfó přestěhovat z ostrova Lesbos, kde se narodila, na Sicílii a po nějaké době se vrátila zase zpět a založila dívčí školu. Lilian byla ještě mladá, ohledně života ještě neměla tolik zkušeností jako Sapfó, ale věděla, že postupem času svět pozná. Snila o tom, že bude cestovat, aby poznala lépe tento obrovský svět. Pomalu spustila oči z oceánu a svůj pohled obrátila na spící Sapfó ,,teď a nebo nikdy!" řekla si Lilian a políbila jí na její rty. Tento zážitek si uchová do konce svého života. Pomalu si lehla na zem vedle ní, tak potichu jak jen mohla, aby jí neprobudila a konečně také propadla spánku.

Ráno Lilian probudilo ranní slunce, které pronikalo skrz široké okno. Tančící paprsky tančící po její tváři jí donutily otevřít oči. Ležela přikrytá přikrývkou, Sapfó jí musela přikrýt ,,doufám, že jsem jí nějak nenaštvala," polekala se Lilian a s rychlostí vstala a vtrhla do vchodové místnosti. Byla v sídle sama. Znovu se vrátila do ložnice, kde si všimla kousku papyru, který předtím nejspíše přehlídla. Lilian se dala do čtení ,,Děkuji Lilian za to, že jsem zde poprvé přes noc nebyla sama, jelikož jsi tak krásně spala, tak se mi tě nechtělo budit, do oběda se pro tebe vrátím, doufám že mi to odpustíš, že jsem tě zde nechala samotnou, chovej se jako doma," takže takhle to bylo, rozhodla se, že nebude čekat, než se Sapfó vrátí a půjde jí naproti. Už bylo docela dost hodin, mohla se každou chvíli vydat na cestu zpět. Než vyrazila, tak si opláchla tělo ve studené vodě, aby své tělo probudila, oblékla se tedy do svého oblečení a vydala se na cestu. Cesta k městu trvala pěšky asi 2 hodiny, takže Sapfó ráno musela vstát opravdu brzy, aby se dostala do města v pravý čas. Lilian si vybrala cestu při které měla krásný výhled na moře. Konečně se díky čerstvému slanému mořskému vzduchu pořádně probudila.

Když po necelých dvou hodinách dorazila do města, zamířila hned cestou k přístavu, po cestě nikde Sapfó nepotkala, asi se někde zdržela. V přístavním doku si nevšimla ani lodi Faona, kterou zde včera ukotvil. Od místních lidí se Lilian dozvěděla ,že zde opravdu paní Sapfó ráno byla a po rozhovoru s Faonem se odebrala směrem ke škole. ,,Vypadalo to mezi nimi opravdu vážně, asi měli mezi sebou nějaké neshody, dokonce bych přísahal, že paní Sapfó brečela, když odcházela," odvětil rybář ,,a ,když domluvili tak Faon zvedl kotvy i se svojí posádkou a odjel pryč, neznámo kam." ,,To je strašné! Musím paní Sapfó co nejdříve najít!" vykřikla Lilian a rozběhla se směrem ke škole. ,,Neviděla jsi paní Sapfó?!" vykřikla Lilian na svojí kamarádku, kterou potkala před školou ,,Lilian, kde jsi byla celou noc? Dělaly jsme si o tebe starost. Paní Sapfó? Byla zde před chvíli a řekla, že dnešní výuka odpadá, že se jde projít a šla směrem k Leukadské skále." Jen co dořekla větu tak se Lilian rozeběhla směrem, který jí její kamarádka popsala. Nesmí zastavit, teď ne, teď jí Sapfó potřebuje, ona je jediná kdo jí může v tuto chvíli pomoci.

Konečně už viděla na obzoru Leukadské skály. Ale byly prázdné. Nikdo zde nebyl. Rozhlížela se dokola a neviděla ani živáčka. Najednou si všimla na okraji skály něčeho blyštivého. Přišla k tomu blíže, byla to spona, tuhle sponu by poznala kdykoliv, tato spona patřila slečně Sapfó, tuhle speciální sponu nosila jen při hodně důležitých dnech a nikdy více. To, že tu nechala svoji sponu muselo znamenat jen jedno. Lilian se koukla z útesu dolu kde plnou silou narážely vlny pravidelně o stěnu. V hlavě se jí objevil dopis z dnešního rána a nahlas přečetla větu, která jí utkvěla v paměti ,,Doufám, že mi odpustíš, že jsem tě zde nechala samotnou," pomalu se při této větě sesunula v slzách na zem. Jak i po tomto nemá cítit k mužům nenávist?
 


Komentáře

1 Mawa-chan Mawa-chan | Web | 24. února 2012 v 20:40 | Reagovat

Tyjo fakticky skvěle píšeš. :) ...chudák Lilian -.-

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.